Jedeme na pouť do Pozořic. Každý rok se sejde naše příbuzenstvo v domku po prababičce, taková dobrá tradice. Brok je dotčen, že jsme ho nevzali s sebou. Jdeme se sestrou na kolotoče, ne se vozit, ale chci vystřelit růži Zdendovi, který je dnes v práci a tak nemohl jet s námi. Podařilo se mi to na druhý pokus (dobře já)! 3. Koupily jsme si štěstí za 10kč jako za dětských let a docela zklamání:( dřív byly v sáčcích lepší věci. Ještě pár perníků (docela šílený ceny, že?), balonky s heliem a jdem zpět na "Kopec". Chtěly jsme pobavit našeho malého příbuzného heliovým hlasem, ale ti šmejdi ten plyn ředí!! Večer mi vlítla do pokojíku obrovská můra. Lišaj borový. Zajímavostí je, že někteří jedinci nemají sosák a tedy celý svůj krátký život nejedí. Jako tento například. A mají nádhernou housenku.