V neděli ráno tak nějak na nic nemám chuť, takže k snídani poslouží jen sušenka, kterou jsem našla v zásobárně sladkostí. Po deváté už přijíždí kamarádky manžel a přiváží mi stěhovací krabice, které mi Jana nabídla, s díky přebírám a přemýšlím, co bude dál...Zahleděně koukám z okna - dnes je zase krásně - ale mně je smutno, dnes bohužel sluníčko mou špatnou náladu asi nepřebije. A tak se pouštím do balení první krabice s nádobím a umývám po sobě umaštěnou troubu. Nerada po sobě nechávám nepořádek. Odpoledne přeci jen vyrážím chvíli ven provětrat hlavu, podívat se, jestli nejsou nějaké ořechy, ale na stromech už skoro nic není a pod nimi jen hromada listí, někdo už tu byl. Cestou zpátky míjím zastávku, ze které každý den jezdím do práce a známý západ slunce z okna - tak nějak se s nimi v duchu loučím :-( Večer pokračuji v balení. Nemůžu spát, tak to zkouším s knížkou, ale tentokrát to nefunguje...