Ráno si pohledem na cibuli opět naplno uvědomuju, že rodina je nejdůležitější..A že cibule je mrcha štiplavá:-)Dnes pracujeme na borůvkových knedlících, je jich 1300 a to je pořádný kus práce..Jana už toho má akorát tak dost:-)Toho mého focení, samozřejmě..Tohle všecko u nás děti dneska mohly pít..Doma koukám, co Lucie vyvádí, ne holit si hlavu nechce, je to pěnové tužidlo:-)Všude po ulicích potkávám rádoby spasitele naší země..Všichni slibují nápravu, pořádek a přitom se sami podíleli a podílejí na tomto stavu, který tu je..No, nevím, ale nikomu z nich moc nevěřím a některým nevěřím vůbec..:-(Těmto očkám věřím nejvíc na světě..Nejlepší přítel jakoby tušil, že ho 19.října opustím na celý den..Ale on to vydrží..Je trpělivý a má mě neskutečně rád..Spím, nespím, spím, nespím..:-))Snad jsem Vás moc nevylekala tímto hrůzným autoportrétem:-)A noční okamžiky s hvězdičkou..Je to teď "jiné"..