A zase brzy, musím jít vrátit holter. Prý je vše O.K., zpráva bude v pátek. Somruji jestli si to můžu ofotit z monitoru. Ta největší červená špice je, přesně když jsem po cca 25 km vyjel na kole kopec na Slezskou a vyšel pěšky do čtvrtého patra. Sotva jsem dosedl, tak mne to změřilo. Pak Aničce vyzvednout recept, lék mají až ve čtvrté lékárně. Zato mají akci, vracejí 50,- Kč za recept, doplatek na lék není a tak mi vracejí dvacku. To se mi ještě nestalo. V práci končím kolem poledne, stavím se podívat k panu Šabackému, proč nezvedá Pepíkovi telefon, doporučil jsem mu ho na opravu objektivu. Má dovolenou. A fotku sem dávám, protože jeho výloha by se vám mohla líbit. Pak jedu pro tchyni, je po druhé chemoterapii a je ji blbě. Už čeká chuďátko v nemocničním parčíku. Odpoledne si jdu vyčistit hlavu na procházku. Je hnusně, ale podzim dělá divy. A na to všechno hledí strašný ještěr z druhohor a říká si … no, no, no. Všimněte si, jak jsem tolerantní. Já vím, cituji Wericha … a rád.