Ráno bylo zapotřebí přestavit kufr auta a porovnat ho. Zjistili jsme ale, že jeden kufr ještě obsahuje vyfouknutý igelit s plyšáky od školy Chvaletická. Jiřího napadlo, že zajedeme do dalšího slumu, kde jsme ještě nebyli a budeme rozdávat plyšáky z auta. Nevím, ale můj názor je ten, že i když radost v dětském domově byla velká, tak kam se hrabala na děti z chudých slumů, kteří neměli tu šanci se do domova dostat a nějaký ten plyšák jim vůbec nic neříkal, respektive říkal, ale nikdy si ho nemohli dovolit. Bylo to úžasné, famózní, krásné....., fotografie popíší atmosféru více než-li já...
Po rozdání všeho co jsme měli, tzn. zbylých plyšáků, 2 pytlíků bonbónů a 10 balíků žvýkaček jsme se rozjaření vydali už zpět do Nairobi.