Je 9. listopadu a venku je hned po ránu skoro 14 stupňů. Jsem doma sám a je mi tak trochu smutno. Všude slyším, jak si lidi co jsou spolu dlouho lezou na nervy a také u nás to občas jiskří. Ale když se rozejdeme, tak se nám hned stýská. Kouknu na chodbu, jestli tam někdo není a jdu do komory pro vysavač. Jsem ještě v nedbalkách a chci hned po ránu uklidit. To se musí, dokud se člověk neprobudí a moc nevnímá co se vlastně děje. Venku je stejně hnusně a začíná pršet. K obědu si dám tvarůžky, to mám vyhrazeno když jsem sám, Aničce to smrdí. :-) Na procházku to fakt není a tak si pustím Kachní sezonu, tenhle film mám moc rád. Odpolední kafiko s včerejším koláčem, to je dobrá svačina. Ajajaj, další sklenička je v háji. Večer jedu na nádraží pro Aničku, už mi ji zase Leoš veze, holku mojí toulavou. Užila si to skvěle, má plno zážitků a asi tak hodinu nezavře pusu. :-)))