Konečně po dvou dvanáctkách den volna. Využívám ho jednak k návštěvě mých rodných Vršovic a druhak k návštěve zubního ortopéda. Ale nepředbíhejme událostem. Je ráno a s počasím to nevypadá zrovna nejlépe. Ale než dorazíme do Prahy všechno se mění. Vystupuji z tramvaje u Grébovky .... tedy vlastně u Havlčkových sadů. Tady na to kopci jsme pouštěli občas draky, ale ty cestičky stromy a osvětlení ... to tady nebylo. Do vily pana Gréba (nevím, jak bych vložil přehlasované o) tenkrát to byl Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka.. do této vily jsme chodili do knihovny a v blízkých skalkách jsme zase tajně kouřili a prohlíželi si hambaté časopisy. Pod Grévkou je jedna ze škol, do které jsem chodil. Ze starých Vršovic už toho mnoho nezbylo. Ale to už musím chvátat k zubnímu ortopédovi. zatímco u praktika slyšíte: Vyplázněte jazyk .... u zubaře zaslechnete: Vyplázněte šrajtofli. No nic pusu mám oteklou jak bůvol. A tak jedu domů, kde je na pořadu vybírání dovolené na příšt rok.