ráno ležel na skříni nakousnutý zákusek ke kterému se nikdo nepřihlásil...dneska máme posilu, jednou to stejně bude dělat místo mě...a Leni má nového kulicha...rychlooběd v restauraci, kde obsluhuje pán, který je člověkem na svém místě...jsem vokurka, dala jsem výpověď, všichni kolegové jsou už doma a já se pořád hrabu mezi čísly, proč se na to nedokážu vykašlat...kluci z KA mi dnes vehnali slzy do očí...Děkujeme Ti za vše Šárinko :-). Bylo nám ctí Prochyn, Zmíďa, Ipa...osm a půl let v jedné krabici...tam někde je mé okno a já mám divný pocit, vím, že jsem udělala dobře, ale osm a půl roku je prostě kus života...