"Ostravo, srdce rudé, zpečetěný osude" zní mi v hlavě na nádraží v Berouně, kde začíná moje cesta. Slovenská wol odnož se s námi na nádraží v Ově přivítala s lahvinkou v ruce. Povídáme a povídáme. Spich na námku, punčíky a seznamování. Všichni jsou tak milí! Wau, jsem nadšená! Výstup na Emu, čajovna, náměstí a hospůdka. Cesta domů dlouhá. Myslím Martinko, že příště raději přespíme v Nuggetíku, což?