Udělala jsem si první kafe. A tak mě to nabudilo, že jsem vyrazila na první výběh s kočárkem po Tetíně. Normálně mi tečou slzy štěstím z pohybu. Bylo to mnohem lepší než jsem čekala. Krásný 4 km a pak cvičení doma. Vyrušil mě zvonek- za brankou stála plačící sousedka, že srazila autem kočičku a neví, jestli to není ta naše. Ve mě hrklo. Holky jsou ale obě doma. Běžím se tam podívat. Je to šedivous Igor, kaluž krve, ale dýchá. Běžím pro přepravku, nakládáme ho a Alča s ním rychle jede na veterinu. Bohužel to nepřežil. Je mi ho moc líto a Alči taky. Tom nás po práci nabírá-jedeme se podívat na našeho novýho cestovního parťáka.