Přijde mi že dnes byl nějaký návratový den skrz fotky, protože fotky mi po písničkách vždycky vrátí když se bavíme o vzpomínkách všechno. První se mi dnes připomněla fotka, která je z posledního dne února a pak nastal březen roku 2024, ve kterém to šlo dolů, ale teď když to píšu (17. listopadu, opravdu se omlouvám) tak si říkám, jak je lidská duše, sny, trpělivost a síla tak nepřekonatelná a dokážeme se dostat z toho, co nás trápí a vybudovat si nové překážky, které po sice trošku delší době překonáme, ale přece jenom je překonáme, logicky. Potom mě odpoledne napadlo se podívat po dlouhé době na fotky z tábora 2021 a 2022, s tím že si uvědomím že je to vše jinak a je to vlastně aji dobře :D. S vochechulí jsme šly večer na západ slunce, na který chodíme často a moc rády, protože západ či východ slunce patří k těm nejhezčím věcem, které jsou přírodou přirozené. Pak na pozdní večer jsem našla fotku kde jsem se nemohla rozjdonoit jaké boty, stejně už mám vybrané ty úžasné boty, UGGy.