Dneska to bylo kratší, o to intenzívnější, pan ředitel by měl objíždět školy a ukazovat cestu ostatním, v krátkosti - He is my hero. Kdybych neměl Všéťu, chtěl bych Petriho...v jednu už jsme byli na cestě ze školy, bylo krásně, tak jsme stihli cestu na ostrov s pevností zalití sluncem...slečně se parádně naladila na návštěvu kostela ve skále...večer přišla Petřina spolužačka ze základky, která v Helsinkách učí 18 let finštinu, jsem za to setkání rád, dozvěděli jsme se toho víc než dost - přišla více méně s nesouhlasným postojem, že finské školství vůbec není tak dobré, jak se říká a jak situaci popisovala a odpovídala víc a víc, dostali jsme se asi k jádru pudla - věci, které se my učíme už ve Finsku učitelé i společnost mají dávno tak zažité, že by se dala zformulovat do jedné z Míšiných posledních vět: "Tohle myslím vůbec není možnost." Změna v postojích a myšlení českých učitelů; ale nejen jich, také rodičů a žáků; je běh na tak dlouhou trať, až ve mě probouzí smutek :(