Když jsme naposledy ve výběru redakce měli Milana Maxu z Husince, tak zrovna měnil svou profesi z dělníka na vedoucího údržby. Pojďme se tedy dnes podívat, jak se mu na novém místě daří. Milan stále zveřejňuje své týdny v nepřetržité řadě, aktuálně dohání mírný skluz a tak ho zde tedy zastihneme na počátku loňského prosince, kdy v Jižních Čechách nasněžilo rekordní množství sněhu a kraj sevřel sníh a led. Není překvapením, že si i v této situaci se vším poradil a nezapomněl se také věnovat rodině a vnoučatům … a samozřejmě to vše zdokumentovat. Děkujeme mu za tuto krasojízdu a těšíme, že již brzy s ním oslavíme šestistovku.

Dispečer Pavel z Vojkovic je členem projektu Week of Life od srpna 2010 a má zde uloženo 68 týdnů života. Jistě si ho pamatujete spíše jako řidiče kamionu, se kterém před lety najezdil stovky tisíc kilometrů, převážně směrem na východ do Ruska. Ukázal nám tehdy mnoho zajímavých míst z končin, kam se jen tak lehce dostat nelze. Naposledy se ozval před deseti lety a bylo by fajn, kdyby se u nás stavil a ukázal nám jak se mu žije dnes. Pojďme se teď dnes podívat na jeho první týden, ve kterém cestuje do přístavu Archangelsk na severu evropské části Ruska.

Učitelka Zdenka Cintulová z Holíče má ve svém portfoliu, za vice než 9 let, celkem 434 týdnů života. Její fotografická tvorba je většinou barevná a velmi pestrá, což platí i o občasných týdnech černobílých, jako je například tento výběrový. V posledních letech se hodně soustředí na rodinu a své vnučky, ale přitom nezůstává nic dlužná svým skvělým fotografických postřehům. Je to ostatně vidět i v jejich ostatních týdnech. Děkujeme Zdence za její věrnost projektu a těšíme na každý další týden.

Dnes se ve vzpomínce podíváme na záhadného Kajbina z Prahy, který před 12 lety vytvořil v projektu 5 velmi zajímavých týdnů a vyvolal jimi živou debatu. Více prozradí tehdejší slova redakce: Tajemný autor se stejně tajemným jménem Kajbin, nám nabídl svůj druhý týden nazvaný Good Morning Baby...This is My Life. Patří mezi ty týdny, které se odpoutaly od klasického pojetí dokumentu běžného života a pomocí promyšleného sladění úprav jednotlivých fotografií vznikl velmi zajímavý a kreativní celek s náznaky, jak autor žije. Někteří tento týden obdivují, jiní jej odmítají a tak se pod týdnem otevřela velmi zajímavá debata, která pod naprostou většinou týdnů není obvyklá. I takovéto týdny, které jsou do jisté míry na pomyslné hranici, jsou pro projekt přínosem a to nejen po stránce vizuální, ale i z hlediska reakcí, jak vlastně vnímáme život svůj a životy ostatních.

Jistě si mnoho z nás pamatuje na důchodkyni Miroslavu Šindelářovou z Černovic u Chomutova a její poetické týdny, kterých zde za deset let vytvořila 81. Společně se svým manželem Lubou se také zúčastnila mnoha srazů členů projektu a oba dva vždy byli svým pozitivním přístupem k životu velkou inspirací. Nyní se Mirka ozvala po dvou letech velmi emotivním a smutným týdnem, ve kterém se bohužel dozvídáme, že Luba už není na světě a nadto ji osud jeho odchod spojit s vlastní vážnou nemoci a hospitalizaci v nemocnici. Mirka se v tomto týdnů pokouší s touto situaci vyrovnat a najít cestu zpět do života a nám nezbývá než ji za celou redakci vyjádřit upřímnou soustrast a doufat že i projekt WoL bude malou kapkou naděje v jejím návratu.