V úterý pro mě škola začíná až příjemnou druhou odpolední a tak si můžu vychutnat klidnou ranní kávu a pokusit se osvěžit své vlasy tím, že si ostříhám konečky (na každé straně samozřejmě jinak dlouze, ještěže mám vlnité vlasy a schová se to). Ve schránce mě čekalo příjemné překvapení a tak si cestou do školy div nenabiju nos, protože se nedívám pod nohy. Anežka si hraje na neviditelnou a doufám, že si přednášející nevšimne, že jí a nedává pozor. Při návratu domů toho mám ale plné kecky, urbanismus 4 je teoretičtější než jsem si uměla představit. A zatímco venku prší, já spěchám zpátky do kampusu na pivo s Violou. Když se sejdou dva skoroarchitekti, dříve nebo později skončí i nevinné pivo s tužkou v ruce kreslením detailů. Ale teď už honem domů a spát.