Ráno se nám z postele ani trochu nechce a tak si užíváme sladkého nicnedělání. Honzíkovi se ale nelíbí, že na něj míří objektivem a na milisekundu se na mě dokonce podívá skoro ošklivě - déle mu to ale stejně nevydrží :) Válení se bylo dost, je třeba toho mého medika vytáhnout na čerstvý vzduch, ať se trošku vyvětrá a odpočine si od přípravy na státnice. Zajímavé je, že dokud fotí on mě, je všechno v pořádku, naopak je to ale neskutečný problém :) Večer mě čeká trocha praní, rychlé jídlo a diskuze nad nesmrtelností brouka s Anežkou.