Vstoupil jsem do tohoto projektu tradičně plný nadšení - s přibývajícími dny mne postupně opouštělo, až jsem se nakonec těšil na poslední fotoden.Že bude konec ! Konec trápení se zachycováním něčeho co má sloužit ničemu. To je ten problém,že jsem nenašel smysl sypání fotek do této fotobanky - nebo spíš jiný smysl, než jenom druhoplánově komerční. Prvoplánově se web WOL tváří jinak... Ale dost keců - slíbil jsem lidem co mám rád, že něco zdokumentuju ze svého nudného života - tak tedy činím ! Zleva - doprava / shora - dolů : euforie v první chvíli dosáhla takové síly, že jsem dokonce ´´spáchal´´ návrh na triko, díky němuž by se mohli jedinci postižení diagnozou WOL odlišit od zbytku zdravé populace.Mimika míře nadšení jasně odpovídala.Podařilo se mi dobře střelit objektiv.Jenom doufám, že virtuální komunikace nenahradi i mě.Snad k němu jednou dojde.První sklizeň z naší balkonové latifundie.Žehlil jsi někdy ? Nežehlil...:o)Nesnáším Barbie.Abstrakce večerní chodby.