Už od léta slibuji, že zajedu za babičkou do Mikulova. Tak konečně. Nejprve se projdu městem, procházím kolem domu, kde bydlela teta a kdysi se tam děly skvělé bohémské párty, pak se po očku mrknu dolú ze svahu, kde mi babička kdysi v okně při bouřkách a lijácích vyprávěla strašidelné příbehy. Jdu se projít na zámek a rozhlednu, ze které vidím zahradu, kde jsme si jako děcka hrály. A pak za babičkou, ale tentokrát už nezahýbám do Kapucínské ulice. Všechno je to dávno.