Ráno v práci. Za chvíli už stojím před šraňkami a čekám až pojede vlak. Při odchodu z práci jdu kolem auta z nálepkou Zachraňme Baníček. To se podařilo. Dnes se však rozhoduje soud o existenci firmy, ve které pracuji od svých 18 let. Vážení. Jdu na nákup. Každého by hodně trápilo, kdyby zažíval to co já. Dlouhodobě... Já chtěl jen ŽÍT v porozumění a radovat se každou vteřinu z toho, jsme SVOJI. Žiji život bez lásky a beze snů. Rezignoval jsem na svou existenci. Není snad nic co by mne mohlo těšit, opravdovou radost mám jen z úspěchů dětí. Jedna ze dvou fotek, které jsem udělal na téma Lodní uzel. Čeká mne Učtenkovka a doufám, že znovu vyjdou mé tmářské předpovědi :-). Vyvěštil jsem si, již dříve, že pravděpodobně vyhraji :-) Podívám se na zápalkové etikety, které dělaly reklamu firmě, které pracuji. 191 letá tradice...Vítkovická "kola" se roztočí a možná jim narostou křídla :-) Dnes to ještě nevím, ale je už rozhodnuto...Vítkovice do konkursu nepůjdou.