Dnes ráno jdeme s Lucinkou na polikliniku odevzdat lékařce propouštěcí zprávu, Lucinka je hrozně bolavá a bojí se, všeho..Takže jsem tu jako morální podpora..Ještě jedna věc je horší v životě, než bolest vlastního dítěte..Smrt blízkého člověka...Je mi to tak hrozně líto, Jani...Hrozná krutá násilná smrt nejlepší kamarádky naší kolegyně Janči námi všemi otřásla, život nám přináší někdy fakt příšerné zážitky..Všecko kolem nás je tak neskutečně křehké...Dnes byly Honzovky..Střepy..ani nevím, jestli jsou pro štěstí..Lucinka se nakreslila, běhá mi z toho mráz po zádech a v sobě dusím myšlenky na krutou smrt, která se odehrála jen pár paneláků od nás..Míšo, ač jsem Tě znala jen málo, je mi Tě moc líto, tohle se nemělo stát...