Všecko kolem mně mi přijde hrozně hrozně jemné, křehké, zranitelné a smrtelné..Prchavé okamžiky po probuzení..Ten pitomej beran..Je křehký..Vezu ho do Havířova našim, maminka chodí o dvou holích, má artrozu v kolenou, takže myšlenky na nějaké pečení nemá. Beránka mají poprvé v životě:-)Loučím se s mou nemocnou křehoučkou Lucinkou, ale jen na pár hodin..Bolí ji všecko..U našich..Filip chytá vodu na tlapičku, jedině takhle pije, z misky to nějak neumí..Dokonalost, lepší slovo mě nenapadá, mám-li popsat krásu kočičí dámy Nany:-)Maminčin rýmovník je krásně košatý, narozdíl od toho mého, ale my jsme na počátku a jednou bude jistě taky tak krásný..Maminka mi mává, jedu dneska brzy, chci už být doma u Lucinky..I čekání na tramvaj je celkem křehkou záležitostí, vezmu-li v potaz toho broučka, co na spoj čekal se mnou, musím dávat bacha..Poslední křehký veselý moment dne..Lucince se přitížilo..Jedeme na injekci do nemocnice...