Jiřík má jet pracovně do Řeporyj, tak naplánujem procházku na našem oblíbeném místě, kde jsme měli před dvěma lety naše první rande. Já si chci vyfotit hezkou fotku s tabulkou a ultrazvukem, pak se směju, že jedeme až sem jen kvůli jedné fotce a Jiřík se směje taky a vyndá zrzavou krabičku s prstýnkem :) Jsem nervózní za něj, tak místo ANO řeknu, že jsem si jej s Cairem vzala přeci už dávno a že to je jasný a že si jej s Toničkou samozřejmě vezmeme. Prstýnek je mi velký, ale o prstýnek samozřejmě vůbec nejde, byla bych šťastná i kdyby mi místo prstýnku Jiřík na prst uvázal stéblo trávy. Každopádně pak jedeme rovnou nechat prstýnek zmenšit a taky nechat seřídit moje foťáky, už je to fakt potřeba. Jiřík je z té akce žádosti o ruku tak vyřízený, že chudák celé odpoledne pak prospí.