Od chvíle, co vím, že Rexík je vážně nemocný, se můj svět smrskl na nejmenší možnou velikost..Nezajímá mě už nic..Problémy z práce nikdy nezmizí, demotivující systém odměňování za práci řešit asi momentálně nechci, vše je jen o (ne)lidské zvůli... Chci si užít každý den s ním, s mým jediným opravdovým kamarádem. Lucinka frnkla do Zlína, Honzu skoro nevidím, jsem sama jako nikdy, a tak je Rexík opravdu všecko....Rexík, mí havrani, světlo a stíny, sakurka za domem a foťák...