Ačkoliv se naše cesty před časem z dobrých důvodů rozešly, lásku k Brnu, kam jsem za láskou rok jezdila, nemohu zapřít. Jedeme s Terkou na výlet a ukážu jí všechny moje oblíbené podniky, kam jsme v jednom kuse chodili. Ale zjistím, že se to ani náhodou nedá všechno stihnout. Tak alespoň hranolky na Zelňáku, povídání na Tržnici, nejlepší americano v Monogramu, dortík v melounovém cukru, Skácel na Svoboďáku, lihuprostý nápoj v Skogu a večer jdeme domů a já Terku nesmyslně táhnu skoro až na Kapucínské náměstí, abych si záhy uvědomila, že vlastně bydlíme úplně jinde: zvyk je železná košile.