Roušky se venku množí, nechápu, proč to každý nevyhodí do popelnice, prostě lidé jsou pitomí líní tvorové, kteří ničí svou leností a lhostejností přírodu, potažmo sami sebe.. Rouškou to začíná a mega skládkami končí... Beru do ruky kuchařskou taktovku a sama sobě jsem dirigentem.. Vošklivá mrkvička.. Ženušky makají a já je zákeřňácky fotím.. Krev už nevím čí.. Asi drůbeží.. Po výdeji, ještě kafíčko, ale já kafe nepiji, jen si ho fotím a užívám si té nádherné vůně.. Doma zaštipuji rýmovník a přeji si.... Sním a přeji si, takže je to se mnou na dobré cestě, seberu se a zas bude dobře.. Jakmile má člověk sny a přání, nic není ztraceno..