Den, kdy zhasla naděje,ale přišlo vykoupení z života plného bolesti... Ještě ani dnes se nemůžu vzpamatovat..Já tu Kaziho bolest fyzicky cítila, vnímala a pomoci jsem mu nedokázala..Vlastně pomoc přišla až s mým rozhodnutím neprobouzet jej již z narkózy..A tak mi odešel letos druhý pes, vlastně ještě štěně..Stála jsem u něj a pod rukama se mi naposledy zvedl jeho hrudníček a já cítila poslední pulsy jeho srdce..Chce se mi umřít a myslím, že jsem vlastně trochu umřela... Pálí mě oči a všecko mě bolí, nemám chuť vůbec cokoliv dělat, mám pocit, jako kdyby ve mně nebyla ani kapka energie, jsem vyčerpaná, doslova vybitá... Nejhorší pocit v životě je pro mně jednoznačně bezmoc.......