Vstávám za tmy, s úmyslem být nejpozději v 15 hodin v mém rodném Velešíně, ale...Protože dálnici již desítky let nepoužívám, netušil jsem, že svěřit se do její náruče v pondělí je neuvěřitelná pitomost...Po hororové, téměř čtyřhodinové zácpě u Vyškova - a dalších problémech - jsem nestihl ani vyzvánění klekání v Komařicích...to je ten poslední snímek, na který jsem se ten den, zcela vyčerpán a vystresován, ještě vzmohl...Do Velešína, ke své sestřičce Marii, jsem dorazil skoro za tmy...