Zrcadlo jsem odevzdal a opět telefonem. To ale nevadí, jedeme s Káťou k její babičce, tak určitě bude co fotit. Dokonce tam je Káti malý bráška. A všechno ho zajímá! Dokonce krásně mlátí do kláves, až nás z toho bolí hlava. U babičky je všude jídlo. Nikdo nemůže mít hlad, a pokud ho má, tak ho čeká teatrální smrt zahrnutím nekonečnými porcemi z koláčů, obědů, večeří, zeleniny, ovoce a všeho, co člověk zrovna nechce, když jedl před dvěma minutami. Káťa rezignuje na povídání s babičkou a tahá knihu. Já jsem si knihu nevzal, tak mávám vlaječkou. Večer jsme se šlo s Ondráškem projít. Káťa má místo hlavy opět objektiv :)