Tak jak jsem si večer předmaloval odjezd v jasné měsíční noci, pravdou byla jen půlka. Jasná byla až moc a to víc jak do půle Německa, díky bleskům. Renátka se na tu smršť koukala z okna a když se konečně v Rakousích začalo rozednívat nejspíš se natolik kochala jasným ránem, že zapomněla na svou ochranářskou úlohu. Před pátou ráno to do nás zezadu nakouřil do práce jedoucí rakušan, ale naštěstí se nikomu nic nestalo, jen bágly jsem po zbytek dovolené raději tahali přes sedačky.I s hodinovým zpožděním nám vyšel čas na vinetůova jezírka a aby toho nebylo málo, rozrachtal se nám při odjezdu vůz. Mára vyzkoumal, že se nám povolila ručka, ale pro nedostatek místa a nářadí jsme to do Zadaru na první nocleh museli dát bez ní. První moře z kočáru. První moře z pláže.