Minulý týden jsem nazval týdnem, kdy se "nic neděje" - v uvozovkách, ačkoliv se pořád něco děje, a každý den je ten nejkrásnější. Zvykám si nosit foťák stále s sebou - a v tom je ta neobyčejnost obyčejnosti.
Ráno bylo krásné nebe, foceno na hornopočernickém nádraží. V práci skype rozhovor s kolegou. Dělám pořádek v plakátech, je vidět kousek Plastiků a Schmitzera. Masarykovo nádraží je ověšeno volebníma agitkama. jediné, co se mi z toho líbí, je Lincolnův citát. Prší a tak jsme doma. Večer píšeme úkoly a v duchu Lincolnova citátu nenapovídám.