Potkal
jsem anděla na římse
okenní,
snad hvězdy nehasnou a není konec dní,
ptal jsem se anděla tiše a nesměle,
zda budou vánoce šťastné a veselé. |
Anděl je
nesdílný, mlčí a
přemítá,
v ruce má ovládač, slova jsou rozbitá,
úsměv má strnulý a v očích otázku
proč člověk člověku nese zlo na tácku. |
[Možná už skončil
svět, člověče nehloupni,
žijeme ve skluzu, řídí nás neschopní
nebo snad ochotní každého podrazu
se zadky na tváři, s botama dozadu.]
|