Dnešní vzpomínka je na to nejkrásnější téma, které v životě člověka existuje, více už snad není co dodat. V projektu Week of Life není téma příchodu dítěte na svět poprvé. Už několikrát jste měli možnost prožívat skrze fotografie snad nejkrásnější okamžik v našich životech, ale pokaždé je to výjimečný zážitek A co teprve když jde o nováčka a svůj první týden v projektu je přesycen právě tímto emotivním tématem? To je pak vstup do projektu, který výběr redakce nemůže minout! Dalším, kdo nám umožnil nahlédnout do svého života, je Petr Vodička, který se o projektu dozvěděl jen pár dní před narozením Jůlinky. Jsme si jisti, že Petr rozhodnutí nafotografovat svůj týden nikdy litovat nebude.

Dvanáctý týden přidal do svého portfolia technik Elvis Křovák z Křoví a předvedl opět kvalitní dokument všedního života. Není jednoduché dělat reportáž obyčejných dnů, ve kterých se neděje nic převratného, ale každá sekunda v životě člověka je neopakovatelná a to co se v ní děje, už se nikdy nebude opakovat. Kouzlo fotografie je mimo jiné také v tom, že mnoho snímků bude mít tu pravou cenu teprve po uplynutí významného časového úseku. Navíc je v tomto týdnu zaznamenána také víkendová zabíjačka, která bude mít s odstupem času jistě velkou cenu. Děkujeme Elvisovi za jeho týdny a těšíme se na pokračování.

Dnes sáhneme ve vzpomínce opět k jednomu z nejstarších týdnů, který bude mít za pár dnů už 15 let. Slova redakce, která ho tenkrát ocenila výběrem stále platí, je to týden plný života a skvělých fotografií. Na setu Stanka Abadzice je něco zvláštně magického, co nás přitahuje a nutí se nad jeho fotografiemi neustále zamýšlet a hledat neobjevené. Je to snad všudypřítomnou stínohrou? Nebo tím, jak si umí pohrát s krásou? Těžko říct, nicméně Stanko Abadzic nám servíruje svůj život s ďábelskou přirozeností, jako by život s uměleckým nádechem byl naprostou samozřejmostí.

Někdy stačí pouhá sekunda, aby se najednou život obrátil naruby … tak jako producentce Veronice Michlové z Náchoda. Tentokrát to naštěstí není až tak fatální, jako v minulosti, ale zlomená noha s následným upoutáním na kolečkové křeslo není nic radostného. Veronika je ovšem velká bojovnice a optimistka a navzdory osudu to bere s nadhledem a svůj aktuální život na kolečkách dokonce skvěle zdokumentovala v projektu Week of Life. Děkujeme ji za její výborné černobílé postřehy z této situace a přejeme rychlé uzdravení a rekonvalescenci.

8. březen před 14 lety nebyl pro inženýra Petra Hrubého z Prahy zrovna nejšťastnější. Naštěstí víme, že všechno dobře dopadlo, protože se k nám čas od času chodí podívat. Více prozradí historický text redakce. V životě každého z nás může nastat chvíle, která zcela zásadně ovlivní naše budoucí kroky a donutí nás uvědomit si, že zdraví je opravdu to nejcennější, co máme. Takovým okamžikem pro pana Petra Hrubého byl jistě i den 8.3., kdy se ráno probudil a zjistil, že neovládá polovinu svého těla a že se na několik dní bude muset svěřit do rukou lékařů a na nějaký čas se jeho „domovem” stane nemocniční lůžko. Přestože si chtěl zpočátku tyto chvíle zaznamenat sám pro sebe, vydržel fotit celý týden a díky tomu nás mohl zavést do nemocničního prostředí a ukázat život pacienta, který si zažil na vlastní kůži se vším všudy: vyšetřením, nudou, bolestmi, ale také šťastnými chvílemi, kdy člověk zjistí, že je mu již lépe a brzy ho pustí zpátky domů. Za tuto odvahu a výdrž mu moc děkujeme.